Jarda Tříska výzvu zvládl v dubnu 2026 jako FKT za 13h43min. Věří, že podzim je rozhodně lepší volba na pokoření Tisícovek, bude to odsejpat rychleji. Chce se vrátit a svůj čas ještě posunout.
Proč ses rozhodl pro Jizerské tisícovky?
Mimo běžek přes zimu (běžkařský oddíl VSK Humanita Praha, odkud se všichni 3 známe) po zbytek roku občas pobíháme, kluci i s mapou (orienťácké schopnosti se hodily i na Tisícovkách), tak jsme si loni vymysleli výlet po Lužkách (PVLH24) a když jsme to přežili, objevili jsme na webu Tisícovky – trasa krásná, výškové metry poloviční, takže ideální pokračování. A když jsme viděli, že je i reálná šance dát FKT, stačilo jen vymyslet termín. Vzhledem k brzkému konci běžkařské sezony jsme vyhodnotili, že půlka dubna bude fajn. No, počasí vyšlo na výbornou, ale s tím sněhem jsme se trochu přepočítali… Trochu víc.
Jak jsi výzvu pojal – šel jsi po čase, nebo spíš po zážitku?
To jsou v podstatě spojené nádoby – čas jsme určitě řešili, minimálně ve smyslu, že do setmění chceme být zpátky, což znamenalo to stihnout do cca 14 hodin. No a když to člověk celé nepojímá úplně „lážo plážo“, tak ty zážitky nutně přijdou. A jak už to chodí, nejsou všechny pozitivní, ale určitě jsou silné. Ale těch pěkných byla naprostá většina.
Nejtěžší a nejhezčí moment během trasy?
Nejtěžší byl určitě moment, kdy bylo jasné, že Milan nemůže pokračovat a musí to pro dnešek skrečovat. Moment, co člověk nemůže ovlivnit ani mít pod kontrolou.
A hezkých chvil byla spousta, trasa je fakt krásná. Ale utkvěl mi moment ke konci, kdy po dlouhých úsecích lopotění se v těžkém terénu jsme naběhli na Jezdeckou, kde jsme si i po těch více než 80km užívali běh v tempu pod 5:40…
Jak ses připravil – trénink, výbava, plánování?
Nevím, jestli to nazývat přípravou, ale přes zimu jsem občas popoběhnul nebo se svezl na kole či běžkách. Jedinou zajímavostí výbavy byla asi moje NW hůlka, kterou jsem příležitostní používal necelé 2/3 trasy do té doby, než jsem ji cestou zapomněl opřenou o strom, když jsem si odskočil do lesa. A pak ještě super fusekle od českého výrobce Pondy K, co mě v po celou dobu promočených botech udržely v komfortu až do cíle.
Plánování byla hračka – když jsme v kalendářích našli volný den, bylo vyhráno. Milan doma upravil začátek a konec trasy, večer přes startem, když jsme u vietnamců čekali na jídlo, proběhlo poslední doladění detailů a pak už jen nařídit budík na 4:30, abychom před šestou stihli východ slunce na Bukovci. A nesmím ještě zapomenout, že Mity den předem dovezl batoh s proviantem, který schoval v lese u Smědavy, lehce za půlkou trasy. Velmi záslužný čin, díky němuž jsme nemuseli táhnout všechno na zádech od začátku do konce.
Co bys vzkázal těm, kdo nad výzvou přemýšlí?
Že výzva stojí za to. Je to víc, než si jen udělat výlet po Jizerkách, když člověka trochu popohání čas. Není to úplně zadarmo, ale co by to bylo za výzvu, která by byla příliš snadná, že jo?
Napsat komentář