Když jsem přemýšlel, jak pojmout Jizerské tisícovky, věděl jsem, že nechci vytvořit závod pro elitní běžce. Chtěl jsem výzvu, která bude dostupná, ale přesto silná. Pro všechny, kdo milují hory, běh a posouvání vlastních hranic. Pro ty, kteří nepotřebují stát na bedně, ale chtějí něco dokázat – především sami sobě.
A právě pro ně vznikly Jizerské tisícovky – skoroSTOVKA.
Co to vlastně je?
SkoroSTOVKA není úplně „stovka“. Trasa Jizerských tisícovek měří něco přes 90 kilometrů s převýšením přibližně 3000 metrů. To je pořádná porce – ale pořád ne ten mytický tříciferný milník. A právě v tom je její síla.
Je to výzva na pomezí – někde mezi kratšími trailem a delšími ultra distancemi. Pro někoho možná právě příležitost, jak se posunout dál, zkusit si něco nového a zjistit, co v sobě má. Je to vstupní brána do světa vytrvalosti, plánování, nočního běhu, krizí… a taky těch magických momentů, kdy běžíš lesem a slyšíš jen svůj dech.
Proč skoroSTOVKA?
Protože:
- 90 km není málo. Ale není to ještě „stovka“. A to je dobře.
- Není to závod. Běžíš sám se sebou. Ale ne sám.
- Trasa je běhavá, známá, ale přesto jiná. A hlavně krásná.
- Můžeš mít support. Rodinu na kole, kamarády s horkým čajem. A nebo to dát sám.
- Je to dosažitelné. Ale ne zadarmo.
Zkrátka – nejste ještě úplně tam, ale sakra blízko. Už víte, co to obnáší. A právě tohle může být ten přelomový krok.
Tak co? Jdeš do toho?
Prvních třicet, kteří výzvu dokončí, čeká čelenka. Ale mnohem důležitější je ten pocit, když doběhneš zpět na Smědavu, nemůžeš se zbavit úsměvu na tváři a víš, že jsi to zvládl.
SkoroSTOVKA. Výzva, co tě dostane blíž k sobě.
Napsat komentář