Ondra Vacek výzvu zvládl v říjnu 2025. Byl to pro něho nejdelší běh, i tak to prý bylo skvělý. Zkrátka super strávený adventure den s dobrým parťákem.
Proč ses rozhodl pro Jizerské tisícovky?
Když člověk žije v Jizerkách, je jeho morální povinností vystoupit na všechny tisícovky v tomhle nádherném pohoří 🙂 nee..
Je to za barákem a je to výzva, která se úplně nabízí. Osobně jsem si nejdřív sám propojil jen ty české tisícovky, ale pak mi parťák ukázal tuhle výzvu. Má to ještě jeden rozměr – některé ty vrcholy jsou místa, kam člověka moc nenapadne vyrazit. Nevedou tam značené turistické cesty… a tohle je prostě pěkná příležitost si udělat přehled o pěkné části Jizerek.
Jak jsi výzvu pojal – šel jsi po čase, nebo spíš po zážitku?
Čas pro nás nebyl tak zásadní, ale v průběhu jsme si na výkon pod 15 hodin věřili. Několik faktorů nám to ale nakonec zkomplikovalo… tak jako tak, já to osobně bral jako výzvu pro zatím svůj nejdelší běh a zároveň super strávený adventure den s dobrým parťákem, se kterým častěji jezdím na hory než běhám. A bylo to skvělý.
Nejtěžší a nejhezčí moment během trasy?
Jako nejlepší bych viděl čas kolem svítání a snídaně, kdy má člověk za sebou cca 30-35 km, ještě mu to parádně běží a už začíná být vidět. Nálada byla skvělá. A pak support na 55 kilometru, kde nám rodinka dovezla suchý tričko a teplou polívku.
Těžší momenty – nevybrali jsme ideální termín – říjen – a tak jsme od 2. kilometru měli komplet mokrý boty. To bych udělal jinak. Mě pozlobila zlomená hůlka na Jizeře. No a nejtěžší asi bylo moje bolavé tříslo, kvůli kterému jsme od 70. kilometru museli dost zpomalit a těch 15 hodin nám uteklo.
Jak ses připravil – trénink, výbava, plánování?
Nejsem tak velký objemař. Pravidelně naběhám cca 100km za měsíc, ale v kopcích. Mám radši běhy mezi 10-30 km, ale delší výlet mi nevadí, lákalo mě to. Specificky jsme na to netrénovali.
Vybavení – v podstatě standardní na delší traily – vesta, dostatek jídla u sebe, pak už je to víc o logistice.
Logistika – trasa je jasná, my jsme si udělali cache jídla na smyčce u Smědavy, tedy cca 33 km. Tam jsme měli schovanou snídani a další zásoby a nechali tam věci, které jsme po noci už nepotřebovali. Další refueling proběhl pak na 55. kilometru – oběd a nabrání zísob od supportu. Nikde jsme nic nekupovali.
Co bys vzkázal těm, kdo nad výzvou přemýšlí?
Jít do toho za sucha, zbytečně netlačit na pilu a hlavně si to užít. Jizerky jsou krásný a když si zvolíte dobrej termín, bude to i bez davů.
Dobře si rozmyslet support a ošéfovat jídlo. Kdo nemá natrénováno, poslední 20 km bude bolet 🙂
Napsat komentář